Titul je odměnou za výbornou kolektivní práci - Svitavský deník

Nejprve k semifinále. Odehrát dva zápasy na 2×20 minut čistého času proti tak silnému soupeři bez inkasovaného gólu, to je skutečně mimořádná věc. Jak se vám povedla?

Musím říci, že před námi všichni smekli. Každý ví, že je nám defenziva blízká, vycházíme z ní dlouhodobě, ale to, co jsme předvedli tentokrát, nikdo nechápal. Nejútočnější mančaft v lize jsme vymazali a nedovolili mu ani gól. Ano, soupeř měl nějaké šance, ale postupně znervózněl, ztrácel míče a nebyl schopen nás ohrozit. Celý náš tým hrál maximálně obětavě, samozřejmě jsme měli trochu štěstí, ale to k úspěchu patří.

Celkové skóre 6:0 vypadá jako pohoda, ale snadné to určitě nebylo…

Protihráči nám říkali, že by gól nedali, ani kdyby se hrál ještě třetí zápas. Musím ale zdůraznit, že to nebylo vůbec jednoduché, jak by si snad někdo podle výsledků mohl myslet. Držení míče bylo tak 70 – 30 pro Stonavu, pořád jsme si byli vědomi, že se může stát cokoli, ale zvládli jsme to. Perfektně jsme ubránili i největší hvězdu soupeře Jaroslava Goje, který se vrátil po půlroce na finálový turnaj.

O zlato a mistrovský pohár jste hráli proti osmému celku základní části, takže vaše pozice měla být snadnější. Opak byl ovšem pravdou, že?

Tak trochu se čekalo, že vítěz našeho semifinále bude pro finále favoritem, ale tak tomu nebylo. Byl to nesmírně náročný zápas psychicky i fyzicky. Všichni hráči bojovali na krev a vyšťavili se do posledních sil. My jsme šli do vedení, soupeř po chybě v rozehrávce srovnal a před druhým poločasem bylo jasné, že může rozhodnout jediný gól.

Dvakrát jste ve finále vedli, jednou náskok neudrželi, ve druhé půli už ano. Jak vypadaly zlomové chvíle?

Řekl bych, že po změně stran jsme byli o něco lepší a aktivnější až do našeho druhého gólu, který byl z kategorie šťastných. Samozřejmě pak vám to vleze do hlavy, je tam podvědomý strach, stáhnete se ještě více dozadu. Soupeř točil šest svých nejlepších hráčů a konec zahrál velice dobře. My jsme odolávali zuby nehty, nakonec se to díky obětavosti, sportovnímu štěstí a výborným zákrokům Ondry Dittricha povedlo.

Poslední minuty, ty se na hřišti i na střídačce musely neskutečné vléci.

Určitě. Čistý čas pro bránící se mužstvo ubíhá strašlivě pomalu. Získáte míč, nakopnete ho dopředu přes celé hřiště, soupeř je zpátky a ono je pryč pět deset sekund. Neutíká to a neutíká. Byly to hrozné nervy. Měli jsme ale báječnou podporu z hlediště, přijela řada diváků z Poličky a ti nám nesmírně pomohli.

Spíše než na schopnosti jednotlivců jste tradičně sázeli na týmové pojetí a to určitě platilo rovněž ve finále?

Máme v mužstvu samozřejmě individuality, ale stavíme především na kolektivu. Každý jeho člen přesně zapadl do soukolí, které nás dovedlo k úspěchu, každý splnil to, v čem jsou jeho hlavní přednosti. Všichni hráči odvedli práci ne na 100, ale na 120 procent a ukázali, že jsou platnými členy mistrovského celku.

Dá se tedy říci, že odhodlání, skvělá parta a umění bojovat jeden za druhého jsou vašimi velkými devizami?

V play off se vždycky hraje srdcem, člověk se vydá ze všech sil, nechá na hřišti duši a v tom jsme byli skutečně silní. Dá se mluvit o tom, jak pohlednou sálovku hrajeme, ale pro mě je uznáním našich výkonů velký počet gratulací nejen od poličských příznivců, ale i od mnoha soupeřů.

Nesetkáváte se někdy s odsudky vašich protivníků typu: „No jo, vy jenom bráníte, jinak nic neumíte?“

Určitě slýcháme i takové názory, nezasvěcení si něco takového mohou říkat. Chcete–li však uspět, musíte vycházet ze složení mužstva, jaké máte k dispozici. A náš tým je prostě defenzivněji laděný, máme brejkové typy hráčů, ne vyložené ofenzivní. Hrajeme zkrátka tak, jak umíme nejlépe. Kdyby to bylo špatně a nefungovalo to, těžko bychom se pětkrát v řadě dostali na finálový turnaj, stali se dvakrát mistry republiky, jednou vicemistry a startovali na evropských pohárech.

Můžete porovnávat, na „Final Four“ jste startovali popáté za sebou. Jaká se vám zdála jeho letošní úroveň?

Myslím si, že kvalita finálového turnaje byla vysoká, určitě srovnatelná s minulými sezonami. Startovali dva úplní nováčci a bylo dobře, že turnaj oživili. Je pravdou, že chyběl Chemcomex, který pořád pokládám za špičkový český tým. Kdo ví, jak by vše dopadlo, kdyby hrál. Stonava s řadou reprezentantů, to je velká kvalita, Kroměříž ve své top sestavě také, je jen škoda, že takhle nehraje po celou sezonu. Ani Náchod nezklamal, ale má mladý tým a přece jen na něm byla patrná trochu nervozita, taktiku ještě neměl tolik zvládnutou.

Po minulém titulu jste startovali také na mezinárodním fóru. Chystáte se za hranice vyjet i tentokrát?

Získali jsme právo reprezentovat v příštím roce na evropském poháru mistrů. Uděláme všechno proto, abychom se mohli zúčastnit. Je to otázka finančního zabezpečení, ale získávat zkušenosti ze zápasů se soupeři ze Španělska nebo z Ruska stojí za to.

Kromě vašeho titulu se v Heřmanově Městci dočkali velkého úspěchu i „kolegové“ ze Sádku. Co říkáte na jejich senzační postup do extraligy?

Musím říci, že jsme hodně zvědaví, jak si v ní povedou. Hrozně jim to přejeme, jsou to kluci, kteří s námi chodí trénovat a myslím si, že už leccos okoukali. Je to dobré i pro zdejší fanoušky, pětkrát by se měl hrát turnaj v místní hale. A ta bude při derby Polička – Sádek jistě praskat ve švech.

Za chvíli začíná jarní část krajského přeboru a to pro většinu vašich hráčů znamená nutnost velmi rychle se přeorientovat na velký fotbal…

Musíme to zvládnout během čtrnácti dnů. Snažili jsme se obě odvětví kombinovat už v zimě, tak abychom stihli fotbal i sálovku. Tu teď musíme dostat z hlavy. Víme, že pár zápasů bude na jaře ještě potřeba vyhrát. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že titul mistrů republiky klukům pomohl v získání sebevědomí a v jarní části přeboru se to pozitivně odrazí.

Vy sám převezmete spolu s Miroslavem Kovářem i trenérské povinnosti po odchodu kouče Pavla Schejbala. Co bude vaším hlavním úkolem?

Přicházíme jako varianta do konce sezony, aby se nám podařilo odehrát úspěšně jaro a připravit mužstvo na příští ročník. Jako zkušení hráči chceme hlavně stmelit partu, pomoci a poradit mladším.