Z novin - článek ve Svitavsku

Prvenství bylo šťastné, ale také

nejvíce vydřené

Polička /TITUL PRO VPS NOVABRIK/ – Necelou minutu před koncem

finálového duelu celostátní ligy poličští sáloví fotbalisté inkasovali, ale Šmeral

hned vyrovnal a prodloužení rozhodly trefy Kučery a Chmelíka.

Titul. To je magické slovo snad každého sportovce. Není v našem regionu zase tolik

družstev, která by se mohla chlubit, že ve historii nasbírala na republikové úrovni tři

během osmi let. Od neděle k nim patří sáloví fotbalisté VPS Novabrik Polička, kteří v

Jilemnici nečekaně, ale zcela zaslouženě opanovali finálový turnaj celostátní ligy.

Trenér

 

FRANTIŠEK ŠVEC přiblížil, jaká byla cesta jeho svěřenců za zlatým úspěchem.

Před semifinále proti suverénům základní části z Chemcomexu Praha se

všeobecně čekala vaše porážka. A začátek prvního utkání tomu napovídal, že?

My jsme samozřejmě šli do utkání s respektem, znali jsme sílu soupeře, ale na druhou

stranu jsme dali do kupy nejsilnější sestavu, jakou jsme mohli, a tak jsme se o finále

chtěli porvat. Jenže po vyrovnaném začátku nám soupeř dal po nástřelech před branku

do sedmé minuty dva góly a všichni už začali připomínat loňský rok, kdy jsme s ním

jednoznačně prohráli.

To se ale tentokrát neopakovalo, ba právě naopak. Co byly hlavní faktory,

které způsobily, že jste s favoritem drželi krok?

Klíčové bylo, že se Slováčkovi podařilo brzy snížit. Celému týmu to obrovsky pomohlo,

začal si věřit, sebevědomí šlo nahoru a na hře to bylo vidět. Vyrovnali jsme, Chemcomex

dal na 3:2, ale my skóre otočili. Bohužel patnáct vteřin před koncem jsme udělali

zbytečně taktickou chybu, špatně odkopli balon a soupeř stihl vyrovnat. To bylo

zklamání, ale výsledek 4:4 byl celkově dobrý a nechával do odvety všechno otevřené.

V ní jste poté získané sebevědomí beze zbytku zužitkovali. Jak se utkání,

které vás posunulo do boje o zlato, vyvíjelo?

Celý rok jsem hráče přesvědčoval, že na prvním místě musí být bránění, a v tomto

zápase to předvedli. V defenzivě se neskutečně zlepšili. Navíc se Netolickému záhy

podařilo skórovat. Chemcomex tak byl od začátku dost vykulený a v poločase za stavu

3:1 pro nás ještě více. Mimo jiné jsme odčarovali gólmana Vozára, který nastoupil až v

tomto druhém utkání. Druhý poločas byl z naší strany ještě více o obraně, posledních

deset minut byl tlak soupeře silný, ale famózně chytal Ondra Dittrich, všichni hráli

obětavě, padali do střel, měli jsme i štěstí, prostě všechno hrálo pro nás. V závěru jsme

přidali ještě jeden gól a byli ve finále. Že vstřelíme Chemcomexu ve dvou utkáních osm

branek, to by mě ani ve snu nenapadlo.

Řekl byste, že vás Chemcomex, očekávaný vysoký favorit, třeba podcenil? Čím

jste ho zaskočili?

Nemyslím, že hráči Chemcomexu měl jakýkoli důvod nás podcenit. Oba vzájemné zápasy

v sezoně byly vyrovnané a my byli v dobré sestavě. Každý jim připomínal, že jsou jasní

favorité a je možné, že to na ně dolehlo. Do hlav hráčů nikdo nevidí, ale působili na mě,

jakoby byli na normálním ligovém turnaji a ne na Final Four. Hráli profesorsky, neudělali

nic navíc. A platí, že pokud se utkání nevyvíjí podle vašich představ a soupeř se

nastartuje tak jako my, těžko se do něho dostáváte. Sportovní srdíčko bylo na naší

straně. Kluci se pořád hecovali a byli skutečně týmem.

Před finálovým utkáním proti Stonavě jste byli psychicky hodně nahoře. Věřili

jste si na titul?

Měl jsem trochu obavy, aby se na nás vítězství nepodepsalo negativně ve smyslu: „Teď

jsme v euforii, porazili jsme Chemcomex, to bylo předčasné finále, proč bychom neměli

zvládnout i Stonavu?“ Ta ale byla také ve výborném složení, a navíc, co čert nechtěl,

Mužík si udělal výron v kotníku a Netolický nemohl hrát pro zranění ramena. Proto jsem

musel znovu povolat našeho žolíka Červeného a po dlouhé době i Vojtu Krále.

Ohlasy po skončení finále hovořily o tom, že první poločas nebyl moc záživný.

Bylo tomu tak?

Bylo. Pro diváky to zkraje moc zajímavé nebylo, ale ten, kdo takový zápas někdy zažil,

dobře ví, jak je to náročné. Na každého dolehne atmosféra finále, nikdo nechce udělat

chybu. Bylo to hodně opatrné a čekalo se na první gól. Ten jsme dali střelou přes

skrumáž my a potom už zápas dostal ty pravé finálové grády.

Za příznivého stavu jste se opět soustředili na defenzivu a případné brejky,

ale nakonec jste vedení neudrželi. Co se stalo?

Od nějaké osmé minuty druhého poločasu jsme hráli pod hrozbou šestého faulu a to byl

průšvih. Nemohli jsme k protihráčům přistupovat úplně na kontakt, naopak soupeř přidal

na agresivitě. Nám se ale dařilo dobře bránit. Kluci bojovali opravdu na krev, ale asi čtyři

minuty před koncem jsme přesto inkasovali. Poté přišla chybička Ondry Dittricha, soupeř

mu vyšťouchl balon a dorazil ho do sítě. V tu chvíli se zdálo, že je konec.

Po tomto šoku přišel vzápětí šok na opačné straně, když jste z protiakce

vyrovnali. Jak jste viděl situaci před gólem na 2:2?

Petra Šmerala jsem už během sezony zkoušel na hrotu, ale moc se mu tam nedařilo, ani

střelecky. Jenže nezbývalo nic jiného, chyběla necelá minuta, poslal jsem ho tam a on se

hned za pár sekund dokázal mezi dvěma protihráči prosadit a vyrovnal. S nadsázkou

řečeno to bylo, jako když si něco píchnete do žíly, jinak se to nedá nazvat. Musím ale

dodat, že soupeř to tady zahrál hodně špatně takticky. Myslím, že se nechal příliš unést

euforií po vedoucí brance a vůbec nezajistil vlastní defenzivu.

A na řadu přišlo prodloužení a hledání posledních zbytků sil. Co podle vás

nakonec rozhodovalo?

My jsme měli v úvodu znovu štěstí, protože Stonava v první pětiminutovce trefila spojnici

po střele, která byla prakticky nechytatelná. Všechno ale rozsekla nádherná přihrávka

Koudelky na Kučeru, který se odpoutal od obránce a protože brankář Hekera byl daleko z

branky, stačilo mu nastavit kopačku. Za chvíli se přidal ještě nováček Chmelík a to už

jsme si hodně věřili. Ještě sice přišla penalta za ruku, který asi neměla být odpískána, ale

to bylo pouhých pět vteřin před koncem a na naší obrovské radosti to nic nezměnilo.

Polička je českým šampiónem. Povězte, kdyby vám někdo v listopadu, kdy jste

byli dokonce poslední v tabulce, řekl, že za tři měsíce budete slavit titul, to

byste si asi klepal na čelo, nebo ne?

Ono se to netýká jen nás, ale i Stonavy. Vždyť těžko mohl někdo předpokládat, že týmy,

které po třech kolech uzavíraly tabulku, se sejdou ve finále. My máme v současné době v

kádru přece jenom více krajánků, protože na Poličsku není tolik možností na doplnění, i

díky tomu, že Sádek má vlastní ligové družstvo. Ale myslím, že všem klukům, kteří k nám

přišli, to něco dává. Vytvořila se dobrá parta a i díky ní jsme udělali takový výsledek.

Zhruba v polovině sezony jsme dokázali stabilizovat tým a výkony šly potom nahoru.

Nepostupovali jsme s nějakou grácií, nelze popřít, že například už ve čtvrtfinále s

Prachaticemi jsme měli na své straně štěstí, ale šli jsme mu naproti a vyšlo nám to.

Byl jste u zisku titulů i v letech 2005 a 2009. Jaký byl ten letošní ve srovnání s

předešlými?

Pokud si to porovnám, tak první titul získala kompletně poličská generace. Byl první a

díky tomu asi i nekrásnější, finálovým turnajem jsme tehdy prošli bezchybně. Podruhé

jsme měli už více krajánků a celá ta sezona nám vyšla na výbornou. Letošní titul byl

zřejmě nejšťastnější, ale zcela určitě nejvíce vydřený a z tohoto pohledu také nejtěžší.

Mimochodem, jistě není třeba pochybovat, že jste si svoje zlaté medaile

pořádně vychutnali…

Oslavy stály za to a Polička byla naše. Všichni kluci zůstali, nikdo neodjel domů a i tohle

dokazuje, že se jsme měli vynikající partu. Byl to tým, který měl svého ducha a pro nějž

stojí za to něco dělat. Všem těm, kteří se na třetím titulu pro Poličku podíleli, hráčům,

realizačnímu týmu, sponzorům i fanouškům bych proto chtěl moc poděkovat.

Sezona ale ještě nekončí, protože budete reprezentovat na mezinárodním

poli. O co půjde?

V dubnu nás čeká start na evropském poháru v bulharském Primorsku. Musíme napnout

síly, abychom naší účast zajistili jak finančně, tak hráčsky, protože bude rozehraná

sezona velkého fotbalu a nebude to snadné. Ale v každém případě dáme dohromady

takovou sestavu, abychom tam nejeli na výlet.

Statistiky z Jilemnice

1. semifinále:

 

 

Chemcomex Praha – VPS Novabrik Polička 4:4 (branky: Slováček 2,

Mužík, Netolický), SMR Plus Zlín – Premium Stonava 1:2.

2. semifinále:

 

 

VPS Novabrik Polička – Chemcomex Praha 4:1 (branky: Netolický 3,

Chmelík), Premium Stonava – SMR Plus Zlín 8:5.

O 3. místo:

 

 

SMR Plus Zlín – Chemcomex Praha 8:5 po prodloužení.

Finálové utkání

 

 

: VPS Novabrik Polička – Premium Stonava 4:3 po prodloužení (branky:

Koudelka, Šmeral, Kučera, Chmelík).

Sestava VPS Novabrik:

 

 

O. Dittrich – Koudelka, Netolický, Šmeral, Mužík, Vondra, J.

Dittrich, Slováček, Kučera, Chmelík, Červený, V. Král. Připraveni byli Kovář a Rajnoch.

Trenéři družstva: Švec a Kovář.

Tři poličští futsalisté byli vybráni do All Stars výběru Final Four v Jilemnici. Ten měl toto

složení: O. Dittrich (VPS Novabrik) – Koudelka (VPS Novabrik), Haloda (SMR Plus Zlín),

Slováček (VPS Novabrik), Németh (Premium Stonava).

Autor: Radek Halva